Mým oblíbencem byl Tony Prince ...
Laxík jsem poslouchal na otcově přijímači značky Ingelen 540W, jehož zvuk nebyl podle mého názoru dodnes překonán. Ladilo se knoflíkem, ručně, signál na středních vlnách velice často osciloval a nebyl stabilní. Výhodou Laxíku ovšem bylo, že jeho vysílání se dalo rozpoznat téměř okamžitě díky hudbě a výkonu diskžokejů. Mým oblíbencem byl Tony Prince, a když se ozvalo jeho "tůouejt", což byla vlnová délka 208, na které se vysílalo, věděl jsem, že jsem doma. Co konkrétně se vysílalo, bylo už v podstatě vedlejší.
Dodnes umím s dokonalým anglickým přízvukem větu: „Radio Luxembourg, your Station of the Stars.“
Radio Luxembourg je jedním z viníků mého celoživotního potácení se po českých a slovenských pódiích.